Naprostá většina z nás považuje schody za tak samozřejmou součást života, že jim prakticky nevěnuje pozornost. Tomu samozřejmě napomáhá i to, že si již v mládí vytvoříme svalovou paměť, díky které se nemusíme na jejich překonávání příliš soustředit.
To však platí jen do chvíle, než narazíme na nějaký atypický druh. Zde zjistíme, že jsme najednou mnohem nejistější a více si pomáháme zábradlím. A jedním z těch, na které můžeme vzácněji narazit, je vřetenové schodiště.
Mnoho lidí je považuje za synonymum k běžnému točitému schodišti, avšak ačkoliv se mu poněkud podobá, přeci jen se v některých ohledech liší. Tím hlavním rozdílem je pak ostřejší úhel otáčení. To však zároveň také znamená, že chůze po něm je poněkud nebezpečnější. Především pak ta směrem dolů, neboť zde se jedná v podstatě o kontrolovaný pád.
Dalším rozdílem je, že jednotlivé stupně často nejsou tvořeny klasickými schody, nýbrž obvykle dřevěnými příčlemi, i když i zde samozřejmě existují výjimky. To zvyšuje nepříjemný pocit, neboť máme mnohem lepší výhled směrem dolů.
Pravdou je, že jej najdeme skutečně jen zřídkakdy. Prakticky je použito pouze tam, kde nebyla žádná jiná možnost, například z důvodu šetření místem. Setkáme se s ním tedy ve starších budovách, především pak ve věžích, například u kostelů. Dále je najdeme také na nejrůznějších rozhlednách, i když zde se používá jen málokdy, především pak z již zmíněného důvodu bezpečnosti.
V dnešní době se však tento typ schodů již prakticky vůbec nestaví. Je to jeden z těch, které byly postupně opuštěny, a které se uchovaly pouze v budovách, kde z důvodu zachování architektury i objektu samotného coby historické památky není žádoucí provádět nějaké velké změny.
A je to dobře. Ačkoliv bychom si jistě poradili, přeci jen je pro naši bezpečnost mnohem lepší klasické schodiště. I s ním má koneckonců poměrně dost lidí problém. Není třeba si život ještě ztěžovat.
